Armádní plukovník Otakar Foltýn působí jako koordinátor pro strategickou komunikaci státu zhruba rok a půl. Na starosti má nejen komunikaci, ale i obranu proti dezinformacím a cizím vlivovým operacím. V rozhovoru pro iDNES.cz oznámil, že po volbách ve funkci pokračovat nebude, a to bez ohledu na jejich výsledek. Svému případnému nástupci vzkazuje: „Nebýt pasivní, protože jsme v nejhorší bezpečnostní situaci od vzniku našeho státu. Ta vyžaduje patrioty a lidi, kteří se nedají zastrašit.“

Zhruba rok a půl jste ve funkci vládního koordinátora strategické komunikace. Co se za tu dobu podařilo a co ne?
To, že stát má mít strategickou komunikaci, rozhodla už předchozí vláda v roce 2021. Současná vláda to jen naplnila. Je to za mě dokonalý příklad toho, že by to měla být apolitická instituce, kdy je jedno, kdo je u moci. Rozhodující je, zda takovou funkci stát potřebuje. A on ji rozhodně potřebuje. Dokonale je to vidět ve Finsku, Velké Británii či Polsku.

Za covidu se ukázalo, jak moc by podobná instituce pomohla – komunikace by byla jednotná, přehledná a hlavně srozumitelná. Stát má totiž nejen právo, ale i povinnost komunikovat. Článek 17 Listiny základních práv a svobod nejen zakazuje cenzuru, ale také ukládá státu povinnost informovat občany. Ti musí chápat, co stát bude dělat, kam směřuje a co je cílem.

Lidé nemusí věřit konkrétním politiků, ale měli by rozumět tomu, co stát dělá, aby nebyli překvapeni opatřeními, zejména pak v období krize.

Má vyhrávat státu stabilitu

Tvrdíte, že funkce má být apolitická. Opozice to ale často zpochybňuje...
Funkce apolitická je. Ať si novináři sami prověří, jestli jsem někdy veřejně podpořil nějaký politický subjekt. Nikdy. Podobně to funguje i ve Finsku – když se tam změní vláda, na strategické komunikaci se nezmění téměř nic.

Politické strany si mají dělat své PR, to je legitimní. Strategická komunikace ale nemá pomáhat žádnému subjektu, jejím cílem je stabilita státu. Nemůže zasahovat do politického boje, ten patří politikům.

Komunikace státu by neměla být závislá na tom, kdo je aktuálně u moci. Základní zájmy České republiky jsou stále stejné, ať už je u moci pravice či levice.

Nikoho jsem za svini neoznačil, všichni se přihlásili sami, řekl Foltýn

Jak reagujete na kritiku opozice – i osobně vůči vám?
Pokud přichází od komunistických či fašizujících subjektů, beru to jako důkaz, že dělám svou práci dobře. Součástí strategické komunikace je obhajoba hodnot, na nichž stojí náš stát: svobody, spravedlnosti, důstojnosti, empatie. Že to vadí extremistům, je logické.

Kde mě útoky překvapují, je největší opoziční strana. Nikdy jsem se proti ní nevymezil, nechápu, co jim vadí. Obviňují mě z cenzury, ale to je absurdní. Cenzura je nepřípustná. Opakovaně říkám: ať mi někdo ukáže jediný příklad, kdy jsem někoho cenzuroval – okamžitě odstoupím.

Nemáte tedy problém ani se svobodou projevu?
Svoboda projevu je jedním z nejdůležitějších atributů svobodného státu. Kritika vlády je nezbytnou součástí demokracie. Vláda má být kritizována fakticky během svého celého období. Kdo kritizuje vládu, nesmí být vládou nijak postihován. A také není.

Cenzura je ale například nezbytná při válce. Tam nesmíte nechat nepřítele, aby šířil propagandu jako válečný nástroj. Tam cenzuru propagandy nepřítele potřebujete. Jenže Česká republika by nebyla schopná dělat cenzuru ani za válečného stavu, protože na to nic nemá.

Kdyby se někdo nyní stal diktátorem a chtěl zavést cenzuru, byl by velmi překvapený, že tady na to nemá ani počítač nebo stůl, za který by si cenzor sedl.

Musí se bránit jako celek

Po volbách už nechcete pokračovat. Proč?
Já nebudu pokračovat jakkoliv volby dopadnou. Na pozici jsem byl „zapůjčen“ na omezenou dobu a tu jsem výrazně překročil. Od začátku jsem říkal, že jde o krizový management, nikoliv o něco, co bych měl dělat trvale. Funkce by ale měla zůstat zachována – klidně ať ji zastává běžný úředník nebo expert na komunikaci.

Co bylo z komunikace státu největší zkouškou? Byly to povodně?
Ano, tam byla komunikace chválena a oprávněně. To je správný příklad krizové komunikace.

Ale největší výzvou pro mě osobně je dnešní bezpečnostní situace a nutnost vysvětlovat vliv ruských informačních operací na našem území. To se roky ignorovalo a mnoho lidí už si na to zvyklo, přestože to sílí.

Musíme akceptovat, že ruská hrozba tady je. Samozřejmě to vyžaduje ještě větší souhru státních institucí, než během povodní. To je věc, kterou všichni reálně vidí. Všichni vidíme reálnou hrozbu v přítomném čase, když třeba tank střílí na ukrajinském území, nebo když Rusové vychodí do vzduchu sklad ve Vrběticích. U informačních útoků je to ale horší, to jsou jen jedničky a nuly a na to my nastavený mozek nemáme. Proto potřebujeme důvěru vůči institucím.

Pokud se v mých vyjádřeních někdo našel, není to můj problém, řekl Foltýn

Je Česko v hybridní válce s Ruskem?
My vojáci to slovo hybridní válka nemáme rádi. Když na otázku, zda jsme v hybridní válce, odpovím, že ano, tak logicky řeknete, a jaká je to válka. Když řeknu, že ne, nebude to pravda. Mimochodem sám ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov znovu konstatoval, že Rusko je ve válce se západní Evropou.

Ale abych odpověděl. Ano, jsme pod intenzivní bezpečnostní hrozbou ze strany Ruska, které k tomu zatím používá všechny ostatní nástroje, než válečné.

Jak byste lidem přiblížil, co je vlastně hybridní válka nebo co se v tom prostředí nul a jedniček děje?
Rusko samo sebe překvapilo tím, že není schopné porazit menší Ukrajinu. Tím méně je představitelné, že by teď aktuálně bylo schopno bojovat s NATO. Mají dost problémů na Ukrajině, kde mají obrovské ztráty. Lavrovovo tvrzení, že Rusko je ve válce se Západem je pochopitelně pitomé. Ale jen v tento okamžik, což se může rychle změnit. Aktuálně nejsou se západem schopni válčit vojenskými prostředky a tak používají všechny ostatní nástroje. Malá část české populace je pak schopná tvrdit, že ruská hrozba tady neexistuje. To je ale ukázka, že u této sice malé, ale velmi hlasitě vřeštící části populace Rusové uspěli.

Základní příběh ruské propagandy je dost odlišný od toho, co dělal Sovětský svaz za studené války. Současná ruská propaganda nemusí říkat, že Rusko je lepší. Bude ale říkat, že nic není pravda a všechno je věcí úhlu pohledu.

Například ruská agrese na Ukrajině ve skutečnosti je černobílá. Tam vám žádný úhel pohledu nepomůže. Špatnost se má nazývat špatností. Tisíce ruských tanků a statisíce ruských vojáků nemají co dělat na cizím území. U nás ruské tanky teď nejsou, protože hoří na Ukrajině. Rusku tak zůstávají hybridní útoky, které jsou méně patrné, ale nejsou méně nebezpečné.

My na válce vyděláváme

A neměl by stát i nějak více komunikovat? A to myslím například dezinformace, které se objevují v souvislosti s ukrajinskými uprchlíky. Například dezinformace, že Ukrajinci berou Čechům práci a dostávají podporu v nezaměstnanosti je do očí bijící nesmysl, je pro ruskou propagandu typickým příkladem odporujících si příběhů. Stát by se měl vůči tomu výrazně vymezovat. Často je třeba slyšet, že na Ukrajince doplácíme, ale ve skutečnosti na válce vyděláváme, i když je to čistě z morálního hlediska špatné. Jsme ale v informačním prostředí, kde nerozhodují fakta, ale emoce, proto lidé slyší třeba na to, že Ukrajinky berou dávky na úkor českých samoživitelek, i když je to brutální lež.

Já a cenzor? To mě překvapilo, říká Foltýn. Chystá kampaň k 21. srpnu

A jak se dá zastavit Rusko levně?
My vydáváme na obranu pořád něco kolem 2 procent HDP. Ukrajinci dávají téměř 30 procent. Voláme po evropské armádě, jenže my už evropskou armádu vlastně máme. Má dokonce stejné barvy, jako má Evropská unie. Jmenuje se ozbrojené síly Ukrajiny. Díky tomu, že Ukrajinci bojují na východě, tak čeští kluci nemusí a nikdy nebudou muset do žádných zákopů.

Jestli si někdo myslí, že kdyby Rusko porazilo Ukrajinu, že se zastaví na slovenských hranicích, tak je to naprosto naivní představa. Rusko se vždycky zastavilo až tam, kde dostalo přes držku, je to prostě klasická imperiální agresivní mocnost.

Ukrajina po nás chce jenom zbraně. Je to v našem bytostném zájmu a je to mimochodem velmi levné, čím později bychom to začali dělat, tím dražší to bude.

Měl by stát rychleji reagovat na dezinformace?
Určitě. Pokud informace přijde až jako druhá, i když je pravdivá, má menší dopad. Stát by měl postupovat jako Tchaj-wan, Finsko nebo baltské země – reagovat okamžitě, někdy i preventivně. To ale vyžaduje robustnější aparát a hlavně politickou vůli.

Blbě na tom jsme u důvěry v instituce

Hodně zmiňujete Finsko. V čem je tak inspirativní?
Finové mají silný vztah ke svému státu bez ohledu na vládu. Věří institucím, hodně investovali do vzdělání a mají silnou, efektivně budovanou armádu. Pro ně je obrana státu přirozená jako dýchání. Je to výsledek desítek let práce.

Mohlo by Česko někdy takového stavu dosáhnout?
Samozřejmě si to přeji. Máme věci, na které můžeme být hrdí. Ale problémem je nízká důvěra v instituce. Komunikace není špatná, ale kapacitně je slabá. Když máte odbor o 15 lidech, těžko se můžete srovnávat s Velkou Británií.

Bojujme, potom zvítězíme a Bůh nám pomůže, řekl Vystrčil k výročí ruské agrese

Máte nějaké náznaky, že by se nějak Rusko chtělo vměšovat do letošních sněmovních voleb?
Rusko se vměšuje do našich vnitřních záležitostí permanentně už velmi dlouho. Fakticky s tím nikdy nepřestalo. Kolísá pouze intenzita.

Je pravdou, že to nebezpečí ruské propagandy primárně spočívá v tom, že vám do českého prostoru vypouštějí infekce svých lží. Standardně obrovský nástup očekávejte několik málo dní před Vánoci.

Co byste vzkázal svému následovníkovi?
Nebýt pasivní. Jsme v nejhorší bezpečnostní situaci od vzniku státu. Tato doba vyžaduje lidi, kteří se nedají zastrašit. A také prosbu vůči normálním lidem: nevybírejme si extrémy a nenechme si vnutit frustraci a nenávist. Máme svobodnou vůli, tak si to nepokazme.