V dnešním vaťáckém vývaru se budeme věnovat jednomu výročí: 11. prosince 1994 začala první rusko-čečenská válka. Připomeňme si, co tomuto konfliktu předcházelo.

19.-21.8.1991 se v Moskvě konal puč za svržení Gorbačova a obnovení tvrdé sovětské linie. Jeho selhání uspíšilo rozpad SSSR. Konkrétně v Čečensku-Ingušsku stranické vedení puč opatrně podpořilo, ale místní „majdan“ proti němu vyvrcholil 6.9. svržením sovětské vlády.

Sovětská armáda přestala existovat později než SSSR. Ještě dřív, než se okupační síly plně staly součástí ruské armády, je Čečenci obklíčili a donutili k odchodu a zanechání většiny výzbroje na základnách.

Na podzim 1991 byl prvním prezidentem Čečenské republiky Ičkerie zvolen důstojník letectva Džochar Dudajev. Pár dní poté se měl konat první pokus o jeho svržení, jenže Gorbačov akci na poslední chvíli zastavil. Prý si tak vyřizoval účty s iniciátorem puče Jelcinem.

31. března 1992 Rusko přijalo federativní smlouvu – ale Čečensko ji nepodepsalo (stejně jako Tatarstán – ale to je jiná historie). Tentýž den se vzbouřila část proruské opozice, ale toto povstání bylo rychle potlačeno.

Protesty, v některých případech částečně násilné, se konaly ještě několikrát. Dudajev nebyl diktátor, ale jeho autoritářské sklony proti němu popudily i tu část opozice, která nebyla vyloženě proruská. K plnohodnotnému povstání došlo až 26. listopadu 1994.

Rusko vycvičilo část své páté kolony jako vojáky, a dalo jim i těžkou techniku – i s ruskými tankisty. Ti se však dostali do pasti a někteří byli zajati. Dudajev je hned nechal vyvést na tiskovou konferenci. Ruský ministr obrany je prohlásil za dezertéry...

…a Dudajev odpověděl: „Takže jsou to bandité, nevztahují se na ně ženevské dohody a můžeme je zastřelit.“
Popravou vojáků by Rusko ztratilo tvář – takže bylo rozhodnuto uspořádat záchrannou výpravu, a při té příležitosti zabrat celé Čečensko. A zbytek už známe.

Více v rozhovoru s ukrajinským historikem Maksymem Majorovem.

Dějiny Rusko-čečenského konfliktu - OSM ∞ STATEČNÝCH